Ne, není to jedna jediná vůně, a přece má všude stejné jakési srdce, podobně jako luxusní parférm. Jenže tenhle luxus vzniká sám bez alchymisty. Čistá esence vody s nádechem ozonu, která má tak typickou sladkost, se při dešti smísí s vůněmi země a každého povrchu, kterého se voda dotkne. Je jejich katalyzátorem a difuzérem. V dešti, a ještě více po něm, voní místo, kde se právě nacházíte. Příroda nebo městský beton? Kapky dopadnou na povrch a rozstřikují tím ty nejmenší částečky do okolního vzduchu, kde se ale znovu mísí s vodou. Po dešti splývají v jedno a uvolňují se, jako když louhujete ve vodě bylinky a pomáháte jim uvolnit jejich vůni. Dešti, kapkám je jedno, kam dopadají. Jestli hustě napájejí les a vtahují do vzduchu jeho silice, nebo jestli se spojí s trpkým rejstříkem asfaltové silnice. Je to vždy jedinečný parfém namíchaný právě pro toto jediné místo.
Pouštíte vůni deště do svých domovů oknem a dveřmi? Nebo se před ním ukrýváte dokonale a neprodyšně? Co kdyby ucítit jeho vůni byla ta jediná cesta, jak byste se mohli s deštěm fyzicky setkat? V přírodě, v lesích, je hutný až opojný, jako by vás ta intenzita mohla porazit hned na prahu dveří, jako kdybyste se té esence mohli napít nebo najíst. Z trávy stoupá sladce a svěže, na jaře a v létě s esencí květin. Na podzim, když dopadá do zetlelých travin a listů, uvolňuje hutnou vůni zeminy, která je dobrácká a přátelská, třeba také nese nasládlou chuť podhoubí a vzbudí ve vás hlad. A velmi zvláštně, trpce a dráždivě, voní čerstvě vyhaslé ohniště, nebo to, ve kterém první kapky ještě zasyčí a promění se rovnou v páru.
Když se řekne déšť, že si jako první představíte les nebo louku? A pak možná obraz, jak kapky dopadají na vodní hladinu. V přírodě stále něco příjemného voní. Ale co takový déšť ve městě? Tam, kde je zeleně málo? Inu, jsou to trochu jiné odstíny vůní, ale nezaslouží si opovržení, nýbrž pozornost. Ano, čpí to jinak, je to vůně zemitá i kovová, svou vůni má prach, svou vůni mají kameny v dlažbě, svou vůni mají betonové zdi, které vydychují do prostoru svou podstatu. Svou vůni má guma, svou vůni má cihla, svou vlastní vůni má cesta na sídlišti a má ji i hlavní třída.
Víte vy, jak voní váš domov po dešti? Vaše ulice? Vaše čtvrť? Vaše město? Vaše vesnice? A co ten hladivý chlad, který obejme i rozechvěje? Ať už s deštěm přichází opravdu ochlazení nebo je to jen závan větru na kůži uprostřed horkého dusna. Zkuste si příště, až bude pršet, otevřít při dešti nebo po něm okno a zavřete oči. Soustřeďte se jen na to, co ucítíte – jaké složky má vůně vody a domova, jestli je ta směs sladká nebo trpká, lehká nebo hutná, jemná nebo pohlcující. Připomíná vám něco jiného, nebo je jedinečná právě ve směsi vody a suché materie, když se setkají a prolnou? Jakou vůni má váš domov, když prší? Nemusíte ani hledat pro ni pojmenování, příměr, jen cítit bez hledání slov, jen vnímat a převalovat ji na sliznici a na jazyku. Abyste věděli, že není obyčejná, že není obyčejné nic. A už vůbec ne déšť.
Napsat komentář